Exodus židů předznamenává tmu

Francouzským židům asi přestalo chutnat Burgundské. Možná se jim zajedly ústřice z Normandie. Snad je omrzelo lyžování ve Třech údolích.

Minulý rok z Francie odešlo 8000 židů, nejvíce od založení židovského státu v roce 1948. Polovina z 400.000 francouzských židů tento krok plánuje.

Židé vládnou specifickým instinktem. Nejde přitom o jejich vyvolenost bohem, jako spíše o následek jejich zatracení. Babylonské zajetí, Egyptské zajetí, čtyřicet let na poušti a dva tisíce let v diaspoře pocukrovaných oblíbenou křesťanskou kratochvílí zvanou pogrom. Hilsner, Dreyfus. Holokaust. Evoluce židy učinila mimořádně citlivými na změny nálad ve společnosti.

Nálady ve Francii se mění dramaticky. Počet antisemitských útoků meziročně vzrostl z 423 v roce 2014 na 851 v roce 2015. Oproti roku 2000 jde o nárůst desetinásobný.

Židé jsou opět, jako tolikrát v historii, hromosvodem společenských vášní. Vášní muslimských a násilných.

Francie s antisemitismem bojuje prohlášeními prezidenta Hollanda o tom, že je třeba bránit se nacionalismu. A to se daří. Nacionalismus je držen zkrátka a židé jsou za zpěvu “Allahu Akbar” terčem útoků na ulicích za bílého dne, jako před týdnem pobodaný rabín Šalom Levy ve Štrasburku. Židé zakládají domobrany a před synagogy staví vlastní hlídky. Židovské děti se bojí chodit do státních škol. Zda se Hollande rozhodl židy obětovat s ohledem na miliony muslimských voličů, či z nostalgie po minulém severoafrickém koloniálním impériu, není důležité.

Důležité je, že perzekuce židů nebývá izolovaným jevem. Má širší, celospolečenské souvislosti a dějinné okamžiky, v nichž se objevuje, jsou zpravidla tragické.

Útlak židů jen předznamenává neštěstí, které záhy zasáhne celé obyvatelstvo.

Bylo tomu tak po vyhnání židů ze Španělska, kdy nastoupila nelítostná inkvizice. Norimberské zákony předznamenaly druhou světovou válku. Po antisemitsky laděných politických procesech v Sovětském svazu a satelitních státech následovaly v těchto zemích desítky let totality.

Francie nezadržitelně míří mezi mlýnské kameny dějin. Rezignace Hollanda na ochranu židů je muslimy chápána jako vítězná bitva v procesu islamizace Francie. Vzhledem k tomu, že jediné, čemu agresivní muslimové rozumí, je síla, položil Hollande na obětní oltář celou Francii.